Lucka je moje starší ségra, která určitě mému projekt fandí už z principu, ale protože sama na stroji vůbec nešije, ruční šití skoro vůbec nepoužívá, nedovedla si asi moc představit, co to moje instantní šití vlastně obnáší.  Čas, který já "prošiju" ona "propeče" (sladké, slané, to je jedno). Sadu dostala loni jako dárek k svátku jako další nešvadlenka v řadě, s tím, že když už já jsem konečně začala péct buchty a zjistila jsem, že to není žádná věda, může ona zkusit ušít jeden polštářek.
Nejdřív jsme se domlouvaly na šití na stroji pod dohledem, ale nakonec jsme se vůbec nedokázaly domluvit na termínu, když už jsme se potkaly, šít se nechtělo... Nakonec mě překvapila během léta, kdy se do šití pustila RUČNĚ a úplně sama podle návodu. Nahecovaly jí asi moje FB příspěvky... :-) 
Vzpomněla si taky, jak jsme jako malé holky s mamkou stále něco vyšívaly a že jí to přece taky docela šlo. Povedlo se jí to krásně. Já si myslím, že na to ruční ozdobné prošívání by zmizíkovací fix vůbec nepotřebovala, že by šila rovně i tak, ale chápu, že to chtěla mít perfektní hned napoprvé. To jsou tedy Lucčiny polštářové kníry a taky ukázka toho, jak to dopadne, když Vám dojde pečivo a nechce se Vám do obchodu... :-)
0

 .